Magnetismus je jako tajuplná nit, která propojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Jeho podstatná role v přírodě se projevila již v dávných dobách a od pradávných civilizací až po moderní vědecké objevy nám ukázala svou záhadnou sílu. Celý příběh objevu magnetismu nám ukazuje, že cesta k chápání přírody je plná zvratů a objevů. Magnetismus, neodmyslitelně spojený s naším světem, nám otevřel brány do nových dimenzí poznání. Je to příběh plný vzrušení, tajemství a neustálého objevování, který pokračuje i v dnešní době.

Starověké civilizace a první pozorování magnetického jevu

Magnetismus zaujal lidskou pozornost již ve starověku. Řečtí filozofové, jakými byli Thales z Milétu a Hérakleitos, si všimli, že některé horniny mají schopnost přitahovat kovové předměty. Řekové magnetitu říkali magnes, podle města Magnesia v Malé Asii, kde byl poprvé objeven. Římané magnetitu říkali acus magnes, což znamená "magnetická jehla".

Pátrání se dále přeneslo až do vzdálené Číny. Záznamy o magnetismu pocházející z Číny, které se datují až do 3. století př. n. l. popisují, horniny, dnes známé jako magnetit, mající schopnost přitahovat železo. Číňané tyto horniny nazvali lingshi, což znamená "magická skála".

Magnetismus byl v Evropě používán již v raném středověku. Ve 12. století byl kompas poprvé používán k navigaci na moři. Kompas byl revolučním vynálezem, který umožnil námořníkům cestovat do dalekých zemí a objevovat nové kontinenty.

V 17. století byl magnetismus předmětem intenzivního studia mnoha vědců. Anglický vědec William Gilbert provedl řadu experimentů s magnety a objevil, že mají dva póly, severní a jižní. Gilbert také objevil, že i zemský povrch je magnetem a že jeho magnetické pole se neustále mění.

Pak v 19. století přišel Michael Faraday s neobyčejnou teorií elektromagnetismu. Faraday ukázal, že pohybující se elektrický náboj generuje magnetické pole. Tímto způsobem propojil elektrické a magnetické jevy do jednoho celku.

Ve 20. století byl magnetismus studován na atomární a kvantové úrovni. James Clerk Maxwell završil celý tento vývoj formulací Maxwellových rovnic, které propojily elektrická a magnetická pole.

Příběh kompasu: Jak magnetická jehla změnila způsob navigace

S objevem kompasu se vše změnilo. Námořníci, cestovatelé a objevitelé již nebyli odkázáni pouze na pozorování hvězd a slunce, což bylo mnohdy komplikováno nepřízní počasí. Kompas se stal spolehlivým pomocníkem při navigaci za jakýchkoliv podmínek a kdekoliv na světě bez omezení.  Tento objev otevřel brány pro všechny nadšené a odvážné cestovatele a objevitele, jako Marco Polo, a Evropa mohla začít objevovat svět.

První kompasy byly zhotoveny z magnetitu. Tato hornina má schopnost přitahovat železné předměty. Tyto kamenné kompasy byly umístěny do vody, kde se volně otáčely a ukazovaly směr k severu. Později byly vynalezeny verze s magnetickou jehlou zavěšenou na nitce, která umožnila pohodlnější používání.

Dnešní moderní navigační technologie jsou jistě sofistikovanější a komplexnější, ale základní princip kompasu zůstává stejný. Magnetická jehla stále ukazuje směr severu, ať už se nacházíme uprostřed rozlehlého oceánu nebo uprostřed města.

Vědecké teorie a objevy, které pomohly pochopit magnetismus

Zatímco starověké civilizace zaznamenaly základní a pro dnešní dobu povrchní, ale přesto zásadních vlastností magnetů, skutečné chápání magnetismu přišlo až s vědeckými průlomy novověku. Přírodovědci, kteří systematicky zkoumali magnetismus, přinesli hlubší chápaní tohoto fenoménu a položili základy pro naše moderní chápání.

Jak už bylo zmíněno 16. a 17. století byla přelomová, jelikož se začali objevovat první pokusy o systematické zkoumání magnetismu. William Gilbert, považovaný za otce elektromagnetismu, se stal průkopníkem ve studiu tohoto jevu. Jeho dílo "De Magnete" (O magnetu), publikované v roce 1600, bylo jedním z prvních systematických vědeckých zkoumání magnetismu. Gilbert nejen potvrdil, že magnetismus je vlastností Země, ale také vytvořil hypotézu, že Země je sama v podstatě obrovským magnetem.

V 18. století byl magnetismus spojen s elektřinou. Francouzský fyzik Charles-Augustin de Coulomb objevil, že magnety a elektrické náboje na sebe působí silou. To vedlo k rozvoji elektromagnetismu, který je společným jevem magnetismu a elektřiny.

V 19. století přišel další zlomový moment, tentokrát v podání Michaela Faradaye. Jeho experimenty s elektřinou a magnetismem vedly k formulaci revoluční teorie elektromagnetismu. Jeho objevy položily základ pro moderní elektromagnetismus, který je nyní klíčovým prvkem ve fyzice a technologii. Jeho experimenty ukázaly, že pohybující se elektrický náboj generuje magnetickou sílu. Jeho objevy posloužily jako základ pro moderní teorii elektromagnetismu a elektromagnetické pole. Tyto technologie jsou dnes nezbytné pro fungování moderní společnosti. Najdeme je v zařízeních, jako jsou elektromotory, generátory a transformátory.

Přelomovým bodem se staly Maxwellovy rovnice, které v 19. století sestavil James Clerk Maxwell. Tyto rovnice ukázaly, že elektrická a magnetická pole se šíří ve formě elektromagnetických vln. Maxwellovy rovnice spojily elektrický a magnetický jev s konceptem světla, což naznačovalo, že elektromagnetismus je vlastně základem pro šíření světla. Tímto způsobem se magnetismus propojil s optikou. Tyto poznatky vedly k vývoji řady nových technologií, jako jsou lasery, polovodiče a počítače.

V průběhu 20. století se kvantová mechanika stala klíčovým prvkem v našem chápání vnitřní povahy magnetismu na mikroskopické úrovni. Kvantová elektrodynamika, zahrnující elektromagnetické síly, nám umožnila lépe pochopit, jak jednotlivé částice interagují na atomové a subatomové úrovni.

V posledním desetiletí 20. století a v průběhu 21. století se začala formovat nová oblast nazývaná spintronika a magnetoelektronika. Tato oblast zkoumá vlastnosti elektronů, zejména jejich spinů, a využívá je k vytváření nových typů elektronických a magnetických zařízení. Tyto technologie mají potenciál revolučně změnit oblast počítačového zpracování dat, paměťových zařízení a senzorů.

Vědci i nadále zkoumají exotické materiály, jako jsou topologické izolátory, kvantové anomální Hallovy efekty a mnoho dalších, které mají neobvyklé magnetické vlastnosti. Tyto materiály mohou mít v budoucnu významný dopad na oblasti jako spintronika, kvantové výpočty a energetika.